Další náročný den čekal na účastníky 85. ročníku motocyklové olympiády, tedy endurové týmové soutěže – šestidenní. 5. etapa se opět stala kořistí francouzského týmu, který je tak na nejlepší cestě získat další titul týmového světového šampióna. I tentokrát se jezdci galského kohouta radovali z vítězství ve všech třech hlavních kategoriích E1, E2 a E3. V juniorské soutěži se vítězem rýsuje tým Španělska, který i tentokrát porazil své konkurenty. Na druhém místě si upevnili pozici Švédové, zatímco mladí Američané trochu poskočili od čtvrtých Francouzů.
Mezi ženami je situace velmi jasná. Francie drtí své soupeře nejen díky skvělé jezdecké trojici Dufrene, Rossat, Puy, ale i díky tomu, že již jako jediný tým jede s plným počtem startujících.
Ani v klubové soutěži již nedochází k žádným změnám na vedoucích pozicích. Jedinou „abnormalitou“ bylo vítězství domácího Gabriela Guardada v kategorie E3.
Po včerejších problémech s motorem Kudrnáčova stroje a propadu výsledkovou listinou, dokázali dnes jezdci Motosport Bozkov promluvit do pořadí první dvacítky svých kategorií, kam se všichni tři v etapě probojovali, Kurfiřt s Fišerem navíc postoupili do dvacítky třídy C3 i celkově.
Den pátý tak jak ho popsal J. Kudrnáč z Bozkovského týmu...
Předposlední den letošní šestky je za námi. Pátý den neměl být nijak těžký, opak byl ale pravdou. V Mexiku jedu svoji třetí šestidenní, a tak jsem si během jízdy v hlavě přemítal, která z nich byla asi nejtěžší. A musím uznat, že v Mexiku nás pořadatelé nešetří, ale to od nich snad ani nikdo nečekal. Pokud jsme na začátku šestky byly poněkud rozpačití, a to především z jednotlivých testů, tak teď se shodneme na tom, že vše zde bylo připraveno takřka dokonale. Na tratích jednotlivých dnů se vystřídaly, snad kromě písku, všechny druhy povrchů, od bláta, trávy, skal, prachu a všudypřítomného kamení. Za celých pět dní nebylo snad jediného časovky, ve které by nás nepřekvapil nějaký „vyhnívák“. Ale to máme my enduráci rádi, takže na to si stěžovat nebudeme.
Takže teď k tomu pátému dni. Začátkem musím říct, že jsme všichni ve zdraví v cíli. Po včerejších potížích a časové penalizaci jsem dnes startoval jako poslední z našich, a to v 09.38 hod. To už Milan s Fíkem byly dávno na trati a „vychutnávali“ si nástrahy dnešního dne. Dnes nás na trati překvapily poněkud nezvyklé úseky. Jak říká Milan, kozí stezkou po okraji kaňonu s tunýlky vydlabanými ve skále, přes mostek metrové šířky bez zábradlí, za ním velký strmý výjezd po skále a mezi kamením. Potom do první časové kontroly následovalo ještě několik výjezdů a sjezdů, lesních cest, které později navazovaly na část trati, které jsme jeli první a druhý den. První časová kontrola se servisem byla umístěna před druhý cross test, to je ten s bažinkou. Do druhé časové kontroly jsme absolvovaly cca 20 minutový sjezd korytem vyschlého potoka nebo odvodňovací strouhy, různé skalky a cestičky až k enduro testu před druhou časovkou. Třetí časovka byl z větší části v protisměru 3. a 4. dne, tenhle časový úsek byl zakončen cross testem u nákupního střediska Altozáno. Jedno kolo trvalo přibližně 3 hod. 40 min., to celé jsme jeli dvakrát. V prefiniši pátého dne proběhla běžná údržba na strojích, které teď odpočívají a čekají na zítřejší závěrečný motokros. K tomu povede asi 60 km přejezd s jednou časovou kontrolou.
Po pátém dnu nám patří 27. místo v klubové soutěži. Tak se zatím mějte a vězte, že i když to tady bylo hezké, tak se už těšíme domů.
